čtvrtek 24. dubna 2014

O ztracené paní učitelce

Jak jsem psala před nějakou dobou, Zitisko se silně zdekompenzovalo z odchodu oblíbené paní učitelky. Dekompenzace s přestávkami trvá už několik týdnů a projevuje se zejména záchvaty neposlušnosti a velmi důmyslnými pokusy o testování pravidel na všech frontách.

PRAVIDLA.

Pravidla jsou definovaná jako něco, co je nutné dodržovat, aby lidská společnost mohla zdárně fungovat.

Nelze mlátit děti cihlama. To jsou pravidla.

Pokud se řekne, že něco je pravidlo, všichni se to pochopitelně snažíme dodržovat.

Proto se Zitisko vynalézavě snaží včlenit mezi pravidla nákupy v IKEA, výlety na plovárnu (je to pravidlo!!!), dále házení libovolných předmětů po libovolných lidech, nejoblíbenější pravidlo je, že při každé návštěvě obchodu s hračkami Zituška MUSÍ dostat hračku.

Vyvracet tato novotvořená pravidla dá spoustu práce.

Včera si kupříkladu Zitisko usmyslelo, že pravidlo je, že budu po večerech péct zákusky. Každý večer jeden zákusek dle výběru Zitína z knihy KOUZLO.

Pravidlo dle Zitína je i to, že když někdo odejde, např. naše paní učitelka ze školky, tak se na něho ŠÍLENĚ NAŠTVEME, aby věděl, jakou bolest nám svým odchodem způsobil, už s ním nikdy nepromluvíme a kdybychom ho náhodou potkali, zavřeme oči a budeme dělat, že jsme neviditelní.

Paní učitelka se minulou středu byla podívat ve školce a Zitisko zcela odmítlo s ní komunikovat. Zavřelo oči, zacpalo si uši a začalo kvílet.

Doma jsem se snažila do Zitína nahustit, že naopak, že pravidlo je, že když někdo trochu odejde, tak se třeba snažíme udržovat s ním kontakt, můžeme mu napsat nebo zavolat, taky ho navštívit, že náš vztah může dále existovat, ale třeba na jiné, méně frekventní úrovni setkávání.

A hle. Včera přišla paní učitelka opět pozdravit děti. Šla jsem zrovna Zitisko vyzvednout a slyším, jak nahoře jásají děti, tak jsem se tam šla podívat a paní učitelka se akorát se všemi zdravila. Když mne viděla, hned povídá, jak to probíhalo minulý týden a že je jí to líto. Bylo mi to taky líto, že Zitisko se odmítlo bavit, tak jsem to začala vysvětlovat, ale paní učitelka je bezva a říkala, že vůbec není třeba nic vysvětlovat a že má Zitisko ráda. Sešla jsem dolů převzít Zitisko od asistentky Klárky, která je mimochodem moc šikovná, a šly jsme paní učitelku pozdravit. Zitisko mělo zavřené oči, ale trvalo na tom, že pozdravit paní učitelku půjdeme, ale že mluvit budu jenom já. Se zavřenýma očima vyšla nahoru po schodech a šeptem mi říkala, že se stydí. Šeptem jsem Zitínovi sdělila, že to vůbec nevadí.

A nahoře, když Zitisko paní učitelku uvidělo, tak se nejdřív trochu stydělo, a najednou se k ní vrhlo, že chce pusinku a obejmout. A šeptem začala vykládat, co všechno ve školce dělala během nepřítomnosti paní učitelky.

Všechen vztek se uvolnil.

Bylo to moc hezký. Myslím, že jsme to zvládly a že problémů ubyde...

A taky jsem si uvědomila, že Zitisko potřebuje kolem sebe různé lidi... nejenom mne:-D




úterý 22. dubna 2014

Jak jsem chtěla být krásná

Minulý týden v Praze jsem mimo jiné absolvovala líčení s profi vizážistkou.

Při pohledu na mne si útrpně povzdychla a pronesla, že je NUTNÉ SE O SEBE STARAT.

Například natírání pleti krémem prý ohromně pomáhá.

V mém případě jakýmkoliv krémem, případně i jakýmkoli tukem kromě motorového oleje, protože cokoli je lepší než neustále agresivně vystavovat pleť nepřízni počasí a vypadat jako obstarožní indiánka.

Taky si mám prý malovat obočí.

Šla jsem do sebe.

Našla jsem si doma jakýsi krém. Tedy spíše spoustu krémů. Kongresové vzorky.

Umyla jsem si hlavu.

Namalovala se.

Svět mi hned připadal hezčí.

Včera jsem pracovala dlouho do noci, ale nechtěla jsem znovuobnovenou péči o svou osobu zanedbat, když se to tak slibně vyvíjí. V posteli jsem si uvědomila, že jsem se NENATŘELA, takže jsem se v noci vplížila potmě do koupelny, abych nikoho nevzbudila, vzala si kelímek s krémem a odplížila se do postele.

Ráno mne podivně svědil obličej.

V práci se přidalo prapodivné zčervenání.

Kolem oběda už bylo jasné, že toto není normální.

V jednu mne viděl můj otec, takto známý brněnský dermatolog, který nařídil okamžitě léčit kombinací asi třiceti preparátů a klidu na lůžku. Přeháním, pouze kombinací tří preparátů říkal.

S pálícím rudým obličejem jsem dojela domů a hned jsem utíkala zkontrolovat, na jaký krém že to mám alergii.

Přátelé.

Žádný krém.

Šampon proti lupům.

Natřela jsem si na obličej gelový šampon proti lupům. Potmě. V dobrém úmyslu.

To nevymyslíš.






pondělí 21. dubna 2014

Krásné Velikonoce!!!!


Se Zitínem přejeme všem krásné Velikonoce!!!
 

Zitisko pomáhalo barvit....
 

A zdobit....
 

pátek 18. dubna 2014

Praha

Zitisko se podívalo poprvé v životě do AKADEMIE VĚD.

Byla jsem tam na soutěži, o níž zatím nevím, jak dopadla.

Základní zážitek z daného dne nebyla ovšem soutěž, ale budova Akademie věd.

Je to zvláštní místo.

Tiché, zádumčivé, inspirující.

Zitisko s Honzou hodinku čekali, až dosoutěžím.

Čekali v knihovně a dívali se na vykládaný strop a Zitisko nasávalo atmosféru a bylo moc šťastný, že se mnou a s Honzou jelo.

Vzali jsme sebou Zitína jednak proto, že Zitisko neměl kdo pohlídat, jednak proto, že stále věřím, že to pro ni může být stimulující, když se podívá na nová místa, takže jsme žádné hlídání vlastně ani moc nesháněli.

Líbila se jí i jízda vlakem... Na Zitína už máme s Honzou svoje metody a když hrozí dekompenzace, zasáhneme, takže cesta proběhla naprosto hladce... když si vzpomenu, jak Zitisko ječelo při první cestě vlakem... tentokrát to byla roztomilá žabka, co se těší do Prahy.... musíme mít vždycky sebou: a) nějaké odporné sladké pití, co normálně nekupujeme, b) časopis Méďa Pusík, c) banány. Dále jsme sebou měli tři malá plyšová zvířátka, netopýra, lemura a žraloka, což Zitína naprosto trankvilizovalo.

Zitisko má rádo vzdělání a kultivaci.

Galerie, akademie věd, univerzitní kampus, Zitisko má všechno rádo.

Jsou to chrámy lidského ducha, Zitisko to nějak chápe a cítí se v tom dobře, aby taky ne, když to tři generace před ní otiskly do jejího epigenomu, každopádně je to moc hezký, vést malou holčičku za ruku do Akademie věd a ukazovat jí tam sochy lvů... českých lvů... dívat se na vykládaný strop....  a potom jít na vynikající zákusek s pistáciemi do naší oblíbené pražské kavárny, kam vždy chodíme, když jsme v Praze... dali jsme si velké jídlo a dort...:-)

Chtěla bych, aby si na to Zi jednou vzpomněla, až bude velká, že jsme tam byli...v té akademii... za ruku s mámou a Honzou... a že to bylo krásný....aby měla ráda vědu třeba.... a kdyby ne, aby si vzpomněla na ten hezký den....prostě výlet a pistáciový zákusek...


pondělí 14. dubna 2014

Loupáčkový příběh


  Zitisko si vymyslelo důmyslný plán.

Nejdřív jsme zakoupily knihu a Zitisko zvolilo recept. RECEPT. Loupáčky!

Neznám nikoho, kdo by kdy doma kdy pekl loupáčky...

Ale Zitisko mne již mnohému naučilo....

Základní pravidlo praví, že loupáčky můžeme péci pouze V NEDĚLI.

 Počkaly jsme tedy do neděle....

 Nakoupily jsme všechny náležitosti...

Připravily spolu těsto...

Zitisko se nadchlo a velmi pomáhalo....



Započaly jsme s přípravou dle plánu, který určilo Zitisko.

Všechny ingredience jsme kupodivu fakt zajistily...

kromě maku....

mák je ovšem KLÍČOVÝ

Zitisko začalo šílet...


Ale napadl mne spásný nápad posypat loupáčky tmavým cukrem...

Zitisko bylo spokojeno....

a z cukru se udělala luxusní karamelová krusta...

 

Loupáčky nevypadají jako z obchodu...

Ale chutnají skvěle!!!!

Mám radost:-)))
 


Dodržely jsme při pečení všechny rituály (neděle, speciální zástěra pro Zitína, speciální mísa na mísení těsta, speciální nástroj k potírání těsta vajíčkem... tmavá posypka....)

A Zitína to vysloveně potěšilo.

A mne taky, protože v případě zhroucení okolní infrastruktury bychom nezůstaly bez loupáčků.... 

pátek 11. dubna 2014

Komiks!

Děkuji přátelé, co jste mi na dálku poslali energii, zdá se, že to zabralo!

Zitisko dnes vypadá o něco lépe a hlavně před chvílí začalo KRESLIT!!!

Zde obrázek.

Legenda: Obrázek demonstruje nebezpečnost ALKOHOLTESTERU, jelikož toto zařízení odsaje člověku z hlavy BUŇKY, lépe řečeno MOZEKBUŇKY a uchovává je pak v separé zásobníku (nahoře).





Uprostřed řez člověkem, který požil alkohol a nyní se měří.