pondělí 15. prosince 2014

Jak chutnají tvary

Mami, mami, jaký máš ráda bonbón?

Máš ráda JEMNÝ NUGÁT?

Zitisko si četlo názvy bonbónů v bonboniéře Orient Dezert...

Mami, já mám ráda PENTAGON!

Mně chutná OŘÍŠKOVÉ OPOJENÍ, protože je to PENTAGON!

(Opravdu, bonbón oříškové opojení je pětiúhelník)

Zajímavé.

Chutná mi, PROTOŽE je pentagon?

Zitín pokračuje.

Mami, já mám ráda všechny pentagony.... pentagon mi chutná....


Pentagon je zkrátka CHUTNÝ tvar.

neděle 14. prosince 2014

Coffee

Každý den zahajuji stejně.

Dobrá káva.

Ach ano.

Neustále se vedou spory o její kardiotoxicitě.

Je mi to jedno.

Kafe je dobrý.


Taky prý protektivní proti některým typům rakoviny.

Někdy člověk není v nejlepší náladičce.

Ale tu klidnou chvilku je prostě nutné si udělat.

Nějakou neřest člověk mít musí.






Překladatelství II - dnes na téma Vánoce

Pro enormní úspěch překladatelského dílu budeme pokračovat.

Navážeme, kde jsme minule skončili.

Dnes na téma Vánoce.

Ach ano, ty milé, krásné svátky, plné sněhu, slunečního svitu nad zmrzlou krajinou, rodinné pospolitosti a nepředstíraného štěstí.

Tedy začínáme:

Ž: "Miláčku, kde budeme na Vánoce?" Překlad: "Miláčku, chci být na Vánoce s Tebou a možná chvíli se svou rodinou"
M1: "Ano, ano. Taky jsem si říkal, kde na ty Vánoce budem? A tak jsem domluvil, že celá moje rodina pojede na rodinnou chatu!!! Bude to super, co říkáš! Bezvadný! Pojedeme všichni a zažijeme JEDNY VELKÉ VÁNOCE!!! Jsem tak vzrušený, tak nadšený! Ochutnáš kapra mojí mámy (pokud ho již důvěrně neznáš... a navíc v uplynulých letech to byl hroznej propadák, jak jsi spálila toho kapra, pamatuješ??) a budeš si moci povykládat s tetou Nelinkou! No není to super?"
M2: "Miláčku. Mám tě rád. Proto přežiju krátkou návštěvu u tvých rodičů. Stavíme se na krátkou návštěvu i za našima, co říkáš. Mám je rád. Jsou to mí rodiče. Ale potom bych chtěl s tebou být chvilku sám. Udělat si večeři jako rodina. Naši vlastní večeři. Takovýho toho kapra, co děláš ty sama. To bych rád. To nevadí, že byl minule spálenej, letos se to povede. Kašlu na spálený kapry, chci s tebou být."


Ž: "Nevím, co koupit své matce". Překlad: "Máma bude smutná, že nám na ni nezáleží, help".

M1: "Tak to je oříšek, to je jasný. No tak co třeba něco k jídlu? Sušené ovoce? Co říkáš? Nebo třeba nějakej šampón?"
M2: "Koupíme ji něco hezkýho na sebe, vona je sice protivná, ale taky hodně pracuje, víš jak... tak ji koupíme něco hezkýho... ať má radost... a neboj, to přežijem, že to něco stojí..."

Ž: "Musíme nachystat Vánoce". Překlad: "Nyní vystěhujeme veškerý nábytek, vymalujeme, nábytek pošleme na opravu, koupíme nový, starý prodáme, znovu vymalujeme a nakoupíme dárky"

M1: "Okok, no tak já jdu koupit tu barvu na malování... no a taky si říkám, máš velkou skříň, potřebuješ ty vůbec tolik oblečení? Nechceš si to nějak... protřídit?? Že bychom tam potom dali nějakou... menší?"
M2: "Lásko, co šílíš. Vánoce přijdou tak jak tak. Koupím víno a koupíme dobrou rybu a ty dáš ten pěknej bílej vyšívanej ubrus, co říkáš. Mám tě rád. Jsi dobrá hospodyně a staráš se, vždyť to vidím".


Ž: "Chjo, co koupíme dítěti". Překlad: "Jsem strašná matka, nevím, co dítěti dát, neboť se starám o jeho školu/oblečení/jídlo a některý věci mi místy unikají".

M1: "Podívej, já jsem toho názoru, že dětem stačí pár dřevěnejch špalíků. Podporuje to imaginaci, víš. Hele, vůbec si s tím nelam hlavu, pro děti je důležitá láska, ne dárky".
M2: "No, já nefandím velkejm dárkům. Znáš mě. Ale dvakrát za rok, na narozeniny a na Vánoce, jsou dárky super. Našel jsem bezvadný lego/panenku/stavebnici. Dítě bude nadšený. Už jsem to objednal...Jsme dobří rodiče:-)"

Ž: "Ty Vánoce jsou strašný." Překlad: "Dítě šílí, všude světla, spousta změn, jsem unavená."

M1: "No to jo. Taky jsem z toho zmoženej. Už se těším na tu chatu za našima, až si vodpočinu. Fakt jo. Blázinec. A půjdem na vánoční trhy, co říkáš... se rozptýlit..."
M2: "Proboha. Tak proč chodíte tolik na ty vánoční trhy? Půjdem na klidnou procházku někdy ráno, kdy ve městě nikdo není. Do nákupních center nechoďte, nakoupit zajedu já a můžem ve volným čase plavat, na bazénu teď nikdo není a dítě bude klidný. Nechoďte nikam, kde jsou věci, co dítě moc rozčilujou, já se postarám o zbytek a bude to dobrý.... "


A tak dále a tak dále....

jestli máte další tipy, co dělají/nedělají muži M1/M2, sem s nimi...

a aby nebyla mýlka... muži M1 nejsou nutně špatní nebo zlí... jsou jenom... nehotoví...


O psychosomatice

Navštívila nás zas nějaká viróza.

Pomineme-li to, že jsem si opět připomněla, jak by Zitul vypada ZCELA NEAUTI, protože při teplotě nad 39 C nám auti příznaky mizí, tak jsem mohla v reálném čase sledovat sílu psychosomatiky.

Poté, co Zitisko dostalo informaci, že nemocná NEMŮŽE DO ŠKOLY, začal se její stav raketově zlepšovat.

Horečka poklesla, krk se zázračně vyčistil, což je provázeno dotazy v půlhodinových intervalech, zda už nyní ZITUL MŮŽE DO ŠKOLY.

Ano, milé dítě, můžeš do školy.

Zitul školu naprosto miluje, je to dle Zitína nejkrásnější místo na světě, kde se lidé dozvídají důležité informace a navíc v tom panuje ŘÁD, přestávky i hodiny jsou jasně řazené, každý týden jsou hodiny STEJNĚ, děti jsou stejné, paní učitelka pořád stejná, témata jsou řazena logicky (jedno číslo po druhém, jedno písmeno po druhém), no je to prostě super.

Minulý týden dostalo Zitisko jedničku z diktátu.

Jedničku!! Z diktátu!!!

Úplně mi vhrkly slzy.

Jasně, že život není o jedničkách a toto vědomí se snažím v Zitul podporovat. Ale je to moc hezký, když se jí něco povede. A ještě hezčí je, že se pochlubí, že mi to přijde říct, že to chce se mnou sdílet.

A proč sem píšu tyto radostné výkřiky? Protože když byly Zitínovy tři roky (potvrdí všichni, kdo Zitína v té době viděli), tak se nikomu NESNILO, že by byla v JAKÉKOLI ŠKOLE, natož NORMÁLNÍ, natož že by MLUVILA nebo PSALA nebo VYKLÁDALA HISTORKY. Přišlo mi to jako zcela nedosažitelná realita.

Onehdá jsem koukala na papíry z prvního odborného vyšetření, je tam středně závažná mentální retardace a nízkofunkční autismus. Doteď má Zitul diagnózu dětský autismus. Lidi, kteří vidí Zitína teď, mají tendenci to bagatelizovat, že to jako prostě bylo jenom nemluvící dítě a špatně diagnostikované. Ale ti, kteří stejně jako já vědí, jak to tenkrát vypadalo, vědí dobře i to, že Zitul se opravdu jako nízkofunkční autista chovala.

Nevím, co se přihodilo. Žádná speciální dieta. Žádný zázračný lék. Nevím. Aplikujeme výchovu a Zitína vystavuju neustále dosti podnětům, aby si rozšířila svou komfortní zónu, a to je tak celý.

Nevím. 

A nevím ani, jak to bude dál.

Jenom vím, že teď, zrovna teď je to dobrý.

Že zrovna teď je naděje.

Ale už musím končit, neboť sem míří zákeřná PLYŠOVÁ PAPRIKA, která vylezla z postele a chce zpívat PAPRIKOVOU PÍSNIČKU.







sobota 13. prosince 2014

Samota

Sedím doma a je mi smutno.

Samota je ošklivá věc.

Někdo se s tím srovná dobře, já mezi tyhle lidi asi nepatřím.

Někdo přímo potřebuje prostor pro sebe.

Někdo v samotě vidí pozitivní hodnotu.

Přímo požehnání.

Já ji ale úplně nenávidím.

Potřebuju si vykládat, vařit, pobíhat a furt něco vytvářet.

Je to ubíjející.

pátek 12. prosince 2014

Billa

Ano, Vánoce jsou tu. Předvánoční Billa. Ach. Tak krásné místo.

Myslím, že všichni autisti nenávidí společně Vánoce. Nenávidí je každý zvlášt a potom i dohromady.

Zitisko mne přemluvilo na Billu. Že chce plyšáka PAPRIKU a taky že budem večer vařit čočku, která nám doma došla.

Hned mne mělo napadnout, že to není dobrej nápad.

Na Náměstí svobody bylo asi tak E40 lidí, tedy e na čtyřicátou, prostě celý vesmír. Myslím, že lidstvo se shromáždilo na Náměstí svobody, aby mohlo sledovat, jak je početné. S Vánocemi to nesouvisí nijak, ani okrajově.

Zitisko se nadšeně vrhlo do víru velkoměsta, aby záhy odtušilo, že vír velkoměsta není pro jeho senzorickou výbavu to pravé.

Došly jsme do Billy. Vzaly jsme košík. Nastala dekompenzace, že NEBEREME VOZÍK, ALE KOŠÍK. Znám to. Vypadá to jako dekompenzace kvůli debilnímu košíku, ale příčina je jinde a celkový význam této dekompenzace je "mami, není mi tu dobře, pojďme rychle pryč".

Popadla jsem Zitisko pod paží a v mírném poklusu doběhla k sekci PLYŠOVÁ ZELENINA. Vybraly jsme papriku, což bylo jediné štěstí, protože kdyby se tam náhodou paprika NENACHÁZELA, tak jsme asi vztekem obě odletěly na Pluto.

Zitisko navršilo do košíku několik kg párků (zdravé párky mami) a dobrůtek dle svého gusta. Vše jsem trpělivě vyskládala zpátky a upozornila Zitul na pravidlo, že BUĎ si koupíme časopis ANEBO čokoládku. Zitule s tázavým výrazem nacpala do košíku čokoládu i časopis Sluníčko a pozorovala, co se bude dít. Vytáhla jsem čokoládu a vrátila ji do regálu, což Zitína zjevně UKLIDNILO, protože to bylo znamení, že matka se stále ještě nezbláznila a stále nějak funguje výchova.

Poté Zitisko odešlo do sekce jogurty volně nakupovat (jdu si koupit Müller mix mami) a asi za deset sekund začalo zoufale ječet, že je ztracené. Následujících deset minut jsem strávila pokusem o nalezení Zitína, ovšem dle pravidla, že Achilles nikdy nedohoní želvu, nám síly ubývaly postupně a Zitín byl nalezen poměrně pozdě. U pokladny jsem opět vytáhla z košíku několik Zitínových černých nákupů (bonbóny, ledňák) a vyskládala zboží na pult.

Zitín u toho vedl se mnou tuto konverzaci: "Maminko, jak se jmenují lidé, kteří MĚŘÍ LEGO???"

"Maminko, jsou to MĚŘIČI LEGA???"

"Maminko, chci být MĚŘIČ LEGA!"

"Maminko, měřiči lega říkali, že PEKÁRNA V CENTRU JE STŘEDNÍ LEGO A MŮŽU HO DOSTAT!".

Pekárna v centru je ze série Lego friends a mají ji v Bille.

Zatrhla jsem nákup pekárny v centru.

Uprostřed Zitínova vzlykání mi s vytřeštěnýma očima sdělila paní na pokladně, ŽE NEFUNGUJE KARTA. TERMINÁL.

Vzala jsem tedy znovu za ruku vzpouzejícího se Zitína (vysvětlujte dítěti, které se právě dozvědělo, že OPĚT NEDOSTANE PEKÁRNU V CENTRU, že nefunguje terminál) a lehkým klusem jsem zamířila k nejbližšímu bankomatu, kde stála nějaká dáma, která na něm zřejmě hrála automaty, jinak si nedovedu vysvětlit, co tam dělala. Zitisko se mezitím vzdálilo do přilehlé drogerie a pokusilo se zakoupit NÁPLASTI PRO DĚTI BLESK MCQUEEN.

Navrátily jsme se zpět, zaplatily nákup a vydaly se domů.

U nové radnice mě Zitul upozornila, že SE JÍ CHCE ČURAT TAK, ŽE TO NEVYDRŽÍ.

Se dvěma nákupními taškami v náručí jsem křepce oběhla blok a našla překrásný stromek, u kterého by se Zitisko jako mohlo vyčurat, což Zitínovi připadalo děsně vtipný, takže se snažila stromek počurat JAKO PEJSEK, což jsem už duševně nezvládla a zařvala, že JDEME, což zabralo.

Z posledních sil jsem se dovlekla se Zitul do obchodu s obuví, protože Zitul potřebuje nové boty. Zitul vypadala, že je ve výborné náladě. Posadila se tam na lavici a vyžadovala ZMĚŘENÍ NOHY. Přitom pokračoval monolog o MĚŘIČÍCH LEGA, KTEŘÍ DOVOLILI ZITUŠCE STŘEDNÍ LEGO PEKÁRNA V CENTRU Z BILLY. Říkám paní, Zitul potřebuje velikost 34. Zitisko začalo ječet, že ne, že potřebuje JINOU velikost, plus taky potřebuje PEKÁRNU V CENTRU, že ji nechci ZMĚŘIT NOHU! a že BOTA BOLÍ. Paní Zitínovi důkladně přeměřila nohu, trvalo to asi půl hodiny a poté přinesla dvoje boty velikosti 34.

Zitisko si je obléklo a jalo se filozofovat, k čemu jsou DVOJE BOTY, když člověku pro život teoreticky stačí JEDNY.

Zaplatila jsem oboje boty a uprchla domů, kde se nyní ukrývám.

Zitisko mne ovšem nalezlo pod pohovkou a vnutilo mi nůžky, aby VYSTŘIHOVALA BETLÉM Z ČASOPISU SLUNÍČKO, což bude již asi OSMÝ betlém v řadě, který nyní máme.

Důležité je přežít.

Doma jsem vybalila nákup a uvědomila si, že máme a) časopis sluníčko, b) spoustu nepotřebných věcí, c) dvoje boty, ale ŽÁDNOU ČOČKU!

středa 10. prosince 2014

Překladatelství

Nyní si něco stručně pohovoříme o značných rozdílech ve vyjadřování mužů a žen.

Použiju k tomu modelové situace, které se všechny zakládají na mém vlastním prožívání a zkušenostech nebo na zkušenostech mých nejbližších přátel. Vše se tedy zakládá na reálných situacích. Kromě hlášky s křečkem, co sál mozek z hlavy, tu jsem si vymyslela.

Ke každé modelové situaci jsou dvě možné reakce, řekněme optimální a méně optimální. Pro méně chápavé muže jsem ze svého pohledu optimální řešení označila tučně.

1. Ž: "Jsem hrozně unavená." Překlad: "Málo mi doma pomáháš s nádobím".

M1: Jsi unavená, tak odpočívej. Nádobí umyješ zítra. Taky bychom ho mohli přestat umývat úplně, co říkáš.
M: Jsi unavená, vždyť to vidím. Pomohlo by, kdybych umyl nádobí?

2. Ž: "Chci se rozejít". Překlad: "Štveš mne, mám pocit, že snažím o vztah sama a tobě na mne nezáleží".

M1: Chápu. Tedy odcházím. Respektuju tvou volbu. Ani se neptám, proč se chceš rozejít, protože je to zjevné, a tedy to respektuju. Mohu bez tebe klidně existovat, a proto bez mrknutí oka mizím. Klidně tě tu teď zanechám a zmizím, protože když někdo řekne něco ošklivého, např. o rozcházení, neoplatí se s ním být a měl by být sám.
M2: Co blbneš? Mám ti udělat čaj? A proč se chceš rozejít? Ale to je přece blbost, neboť já tě mám rád a naše rozejití si rozhodně nepřeju.

3. Ž: "Zapomněls na moje narozeniny". Překlad: "Jsem ti ULTRA ukradená, tak moc, že zapomněl na MOJE NAROZENINY!"

M1: Samozřejmě jsem nezapomněl miláčku. Stalo se toto. Spadla na mne ta padající trubka a prorazila mi díru do lebky, ztratil jsem vědomí a pak... pak tam byl ten křeček... s brčkem... vysával mi mozek.... tak jsem utíkal... to jsem ztratil kytku... a pak ta jáma!.... spadl jsem do jámy... mozek mi dočista vypadl na silnici... tak jsem ho posbíral do ruky... a běžel jsem dál za tebou... sněhem... ale pak mi upadl do škarpy... už jsem ho nenašel... a ztratil jsem i tu bonboniéru....ale miluju tě!
M2: Nezapomněl. Šel jsem vyzvednout děti do školy, potom jsem se stavil s autem do servisu, koupil toustovej chleba k večeři, jaks chtěla, do toho mi volal šéf z práce, a na tu kytku jsem zapomněl. Mám tě rád, nejsi mi jedno a nechci, aby sis myslela, že na tebe kašlu. Zítra půjdem do kina. Objednám lístky a seženu hlídání.

4. Ž: "Jsem smutná". Překlad: "Jsem smutná."

M1: Jsi smutná? A nemáš depresi? Neměla by s tím někam k doktorovi? A je to normální, být takhle smutnej? Znal jsem jednoho a ten se s depresí zabil! Chápeš, zabil se! Úplně!
M2: A proč seš smutná?

5. Ž: "Mám obavu o budoucnost našeho dítěte". Překlad: "Umírám strachy, že si to naše děcko v životě neporadí."

M1: No jo. To je blbý. To se může stát. A co budeme dělat? No to nevím no. To jsou ty tvoje geny. Po tvejch rodičích. Tvoje rodina je vůbec divná.
M2: Naše dítě to zvládne, je totiž super po tobě. Zvládneme to. Pomůžeme mu a ono to zvládne. Věř tomu. Já tomu věřím.

6. Ž: "Potřebuju, abys přijel". Překlad: "Stalo se něco nesmírně děsivého a musíš hned přijet, nebo se zblázním strachem."

M1: Jistě miláčku. Víš, jak tě miluju. Podívej. Skáknu nakoupit mámě, slíbil jsem jí to, chápeš. No cestou zpátky to vezmu přes práci, ještě tam něco potřebuju zařídit... kluci se na mě těšej, to víš... ale hned jedu, hnedka... hele tak za dvě tři hoďky jsem u tebe, co říkáš... dobrý??? A co se jako stalo? Nechceš mi to napsat? Jako nějak popsat? Víš, že bych to nějak posoudil? Co?
M2: Jedu. Povíš mi to, jak dojedu. (Píše stručně, neboť právě sedl do auta a vyrazil)

7. Ž: "Mám strach, že nezvládnu to psycho péče o hendikepované dítě". Překlad: "Bojím se budoucnosti."

M1: No to já taky miláčku. Je to hrozný, co. Jako jsi obdivuhodná, strašně silná. Jak s tím vlastně takhle dokážeš žít pořád? Jsi fakt neuvěřitelně silná žena. Tak silná, že si vlastně ani nevšimneš, když to tu teď zabalím a zmizím jinam. Podívej, já jsem se snažil. Prostě to nevyšlo, no. Ale snažil jsem se. Nemůžeš mne z ničeho vinit. Já za to nemůžu. Prostě jsem taky chtěl být šťastnej.
M2. Zvládneš. Zvládneš, protože já ti pomůžu. Co se stalo? Nějakej problém s integrací/zdravím/asistentama/jídlem? A bylas na obědě? Jedlas něco? Hele, nejedla, tak pojď, teď půjdem na oběd, všechno mi řekneš a vymyslíme, jak ten problém zvládnem. Vono si to sedne, uklidníme situaci, nic není tak horký, jak se to uvaří.


Hehe.

Začalo mne to bavit. Budu ty hlášky sbírat a katalogizovat.