pátek 31. října 2014

Zitinuv update mých dveří od kancliku


Zitisko si povšimlo, že RainMan je roztržený a odpadává a v nestřeženém momentu se chopilo pásky... 

čtvrtek 30. října 2014

Pozvánka

Nedělám to často, protože na to obvykle nemám čas a jsem zahlcena vlastním prožíváním, žáno, ale dostala se ke mně tato pozvánka, mohlo by to být fajn:

http://www.srp-terapeut.cz/listopadovy-workshop-rozvoj-hrou-zaklady-terapeuticke-hry

Plus tohle je určitě hodně fajn:

http://www.poradenstviprorodice.cz/

Ano ano, často sem někdo píše, že je zoufalý a neví, kam se obrátit, tak nyní to už víte:-)

středa 29. října 2014

O kresbě

Zde základní popis situace, vše se zakládá na pravdivých rozhovorech s danými specializacemi.

Lékař:

"Ta kresba je PATOLOGICKÁ. Postavy nejsou přiměřené velikosti, jsou bez detailů a celkově obraz neodpovídá věku."

Verdikt: "S tímto dítětem to vypadá špatně!"

Psycholog:

"Ale jsou tam usměvavé postavičky. Je tam několik dětí, které se smějí. Taky je to vyvedeno ve veselých barvách, je tam domeček a v něm všechny postavičky zjevně šťastně bydlí."

Verdikt: "S tímto dítětem to nevypadá tak špatně, zdá se, že má slušné rodinné zázemí a cítí se fajn."

Učitel:

"Dítko kreslí rádo a hezky! Necháváme ho kreslit, co chce, protože má svou představu. Baví ji to. Jsme rádi."

Verdikt: "Jsme rádi, že dítě kreslí a je nám jedno jak a co (protože jsme dobří učitelé, dodávám já)".

Malíř:

"Jsou tam prapodivné postavy, chápete, ta paní s kudrnatými vlasy, co jí jablko!!!!! No to jsem teda neviděl!!! Co tím to děcko chce říct??? Přemýšlím nad tím... ta paní, to jabko... no nevím!"

Verdikt: "Doufám, že ve škole tohle dítě nebudou nutit kreslit NORMÁLNĚ, protože myslím, že má velký talent. Tak aby přežila tu školní docházku, chápete."

Rodič:

"No tak ona si jako něco kreslí, že, ale my do toho teda nevstupujeme, protože to je její prostor, žáno... jako zakázali jsme počítač, televizi a iPad je na příděl, tak nám to přišlo jako dobrý nápad, že kreslí, aspoň nezlobí...žáno..."

Verdikt: "Jen ať kreslí dál, aspoň u toho uvařím večeři."

Dítě:

"Bojím se barev! Nevím, jak to barvit! Ta barva mne ruší! Ta barva mne bolí!".

Verdikt: "Nechte mne bejt a budu si tu něco kreslit a vykreslím ze sebe nějaký emoce, protože to potřebuju."



Je to zajímavý

Debaty Z

Z jako Zitín.

Debaty se Zitínem.

Např. dnes u večeře: "Maminko, maminko! A teď řekni, co je správně! Lysozom nebo lyzosom??? Anebo lyzozom???? Psali to v knížce!!!!!"

Ptám se: "V jaké knížce???"

Zitisko: "No přece Jak funguje svět!!!"

Začala jsem se opocovat.

Zitisko pokračuje: "Maminko maminko! A která planeta je celá z plynu????? "

Marně přemítám.

Zitisko dobrotivě: "Přece Jupiter maminko...."

Zklamaně dodává: "Ty to nevíš????"

Ne nevím, milé dítě.

Významné informace o lyzosomech a Jupiterech mi v hlavě nahradily úvahy o složenkách a návštěvách finančáku a taky o různých typech zájmových aktivit, rehabilitací, logopedií a výletů.

Ale kdysi, kdysi jsem to věděla!

Na obědě jsme měli dnes také se Zitul a mým kamarádem Filipem pozoruhodnou konverzaci.

Zitín: "Maminko, jaký jsi vědec???"

Já: "Biologický vědec".

Zitisko: "A Filip???"

Já: "Fyzikální vědec". Dodávám: "říká se tomu fyzik!".

Zitisko začíná kvílet: "Ne, ne, ne!!! Fyzikální vědec jsem přece JÁÁÁÁÁÁÁ".

Filip se hezky usmál a zcela nevzrušeně Zitínovi opáčil, že ho to nedojímá, neboť fyzikální vědec je prostě on.

Zitisko bylo natolik překvapeno, že přestalo kvílet a rozhodlo se Filipovi udělit milost tím, že ho prohlásí za vědce "chemického".

Narazilo ovšem na tvrdého soupeře, a zbytek oběda jsme strávili v rozepři, kdo teda může nebo nemůže být fyzikální vědec. Filip si z toho nic nedělal, smál se a neustoupil ani o píď. Správně.

Hm.

Doma si Zitul zalezla večer s knížkou a jala se studovat model atomu, protože TO DĚLAJÍ FYZIKÁLNÍ VĚDCI.

Pak mne vyhodila z pokojíčku a nyní si tam staví Bohrův model atomu z lega nebo co.

Mám nepatřičný pocit, že na výchovu toho malého individua v pokojíčku intelektuálně nestačím.


O ženách

Upřímně doznávám, že jsem nikdy moc nerozuměla světu žen.

S muži, to je jiná.

Chápu je, vo co jim celkově nějak v životě jde, jde mi to dobře odečítat, rozumím tomu a trefuju se přesně.

Ráda pracuju s muži, protože jsou jasní a srozumitelní.

Ale ženy, ty pro mne vždycky byly velká neznámá.

Trocha nebezpečná neznámá.

Domnívala jsem se dlouhá léta, že mne ženy nemají rády.

Bylo mi to i dost líto.

Hrozně jsem s nima chtěla kamarádit, ale nikdy mi to dvakrát nešlo, a tak jsem se na to vždyky dříve či později vykašlala a jala se něco vytvářet s muži, protože to bylo pochopitelnější a snazší.

Ale s přibývajícím věkem to musím přehodnotit, vážení.

Jsou ženy, které jsou moudré.

Jsou ženy, které jsou velmi laskavé a mají fakt velký srdce.

Fakt jsou.

Zitína drží ve škole vlastně soustředěné úsilí několika žen.

Dobrých laskavých žen, kterým to není jedno, že nějaký podivný dítě se vo cosi pokouší.

Musím to prostě přehodnotit. Kurnik.

Ženy jsou velmi silné a vlastně teprve teď se nějak cítím býti součástí ženského světa, díky problémům Zitul, protože jinak bych vytrvala ve svém mužském módu asi celý život, ale prostě problémy Zitul mne naučily, že některé ženy jsou skvělé bytosti a že jsem to jaksi dosud přehlížela.

Jsem moc ráda za svoje kamarádky a Zitínovy asistentky, které jsou už taky kamarádky, jsem za to moc ráda.

neděle 26. října 2014

Vytrvalost

Přemýšlím, jak se s autismem vlastně srovnávám.

Co to pro mne znamená.

Myslím, že to srovnání vychází se pochopení, že některé věci asi nejde/nepůjde změnit.

Zitul je bezva, šikovná, ale některé rysy jejího chování prostě nelze změnit, a já jsem asi rezignovala a už se to ani změnit nesnažím.

Snažím se jenom Zitisko naučit, aby se lépe srovnalo s frustracema kolem sebe.

Třeba dneska.

Zitisko dostalo nečekaně lego a mělo ohromnou radost.

Tato radost trvala přesně asi tak deset minut, než se ukázalo, že v balení chybí samolepky k nalepení na lego dílky.

Zitisko dostalo strašnej ječák.

Že musíme okamžitě vyrazit pro nové lego.

Že lego není kompletní.

A zde nastupuje reakce, která se někdy lidem kolem zdá tvrdá a neempatická.

Ano, milé dítě.

Dělníci někde v bangladéšské továrně udělali chybu a tobě chybí samolepky.

UDĚLALI CHYBU.

Proč udělali chybu?

Protože byli asi unavení nebo přepracovaní.

Protože za svou práci dostávají málo peněz.

Rozhodně ne tolik, aby si mohli koupit dost jídla, kolik by chtěli.

Zitisko kvílelo víc a víc, že ty samolepky prostě chce.

Chvíli jsem vysvětlovala, proč mohou lidi udělat chybu.

Lidi obecně.

I lidi ve firmě LEGO.

Zitisko kvílelo.

Poté odešlo do vedlejšího pokoje.

Že se jako uklidní.

Za tři minuty slyším z pokoje: "pane EVO pane EVO??? Broucii!!!!!"

A hle.

Zitínek tam sedí a hraje si vesele s legem BEZ SAMOLEPEK na vesmírnou invazi brouků.

A pak se ještě ptala, proč lidi v továrně mají někdy málo peněz.

Smutnění

Z některých věcí člověku nepřestane být asi smutno.

Když prostě vidíte, že vaše dítě, které milujete a o kterém se domníváte, že je jednoznačně nejlepší na světě, není prostě některým lidem dost dobré.

Bolí mne to a trápí mne to.

Říkám si, oni to nevidí?

Jak je Zitul skvělá a vtipná?

Je jim to málo?

A co by si tak jakože představovali?

Hm???

Dobře, Zitisko je zvláštní a mírně prapodivné, ale taky je milá a hodná a vtipná a docela bystrá.

Říkám si, jak se Zitín po dnešní oslavě cítí.

Asi nic moc.

Ještěže máme tetu Katul a strejdu Ríšu, který Zitín bezmezně miluje.

Který mají Zitína rádi takovou, jaká je.

Který se s ní donekonečna dívají na EPIC CATS na youtube a smějou se kočkám v šuplících a kočkám ve vaně a kočkám na lustru a kočkám úplně kdekoli stejně srdečně jako Zitín.

Nakonec možná není čeho želet.

Lidi, kteří si dají určitou práci, jsou milováni, zbožňováni a často navštěvováni.

Zitisko je spravedlivý.