pondělí 21. července 2014

Majstrstyk.

Zde dosavadní vrchol Zitinovy tvorby. Histologicka stavba. Kosti, krev, svaly....

Tajemný příběh o kolenu

A aby to tu nebylo tak depresivní, povíme si dnes o kolenu.

Koleno.

Důležitý to kloub.

Asi před dvěma lety jsem sem psala, že se koleno utrhlo a že je zcela utržené.

Utrženost kolene byla opakovaně potvrzena různými brněnskými odborníky.

Objektivizována vyšetřením magnetickou rezonancí.

A byla doporučena operace.


Abych tomu dala nějaký kontext.

Koleno nevydrželo léta baletu a různé nenormální taneční zátěže a zkrátka to zabalilo.

Praskl menisek, nejdřív na vnitřní a pak i na vnější straně.

Menisek je, jak se ukázalo, dosti důležitá struktura.


Již před dvěma lety byla situace taková, že byl problém ujít 700 m se Zitínem do školky.

Občas se chodilo o berlích.

Operace se neustále plánovala a odkládala.

A znovu plánovala a znovu odkládala.

Vždycky do toho něco vlezlo, jednou angína, potom opar, potřetí něco v práci, pořád se to zkrátka oddalovalo a oddalovalo.

A mezitím!

Mezitím jsem začala s kolenem chodit na thajskou masáž k nějaké thajské paní, co si sem odskočila opravdu na skok ze Thajska a nyní už je zpátky v Thajsku a nehodlá se sem nikdy vrátit. Mou motivací bylo, že když bolí šíleně koleno, nemusely by aspoň bolet ty svaly kolem, prostě aspoň aby to bylo trochu snesitelnější, než se dočkám té operace.

Paní neuměla česky a já jsem ji pantomimou vysvětlila, že koleno BOLÍ. Paní se chápavě usmála, což mne krapet vyděsilo, ale dobrý, s kolenem se nic nestalo, paní po něm neposkakovala a masáž pomáhala na tu bolest. A pak, pak paní s kolenem během jedné seance provedla jakýsi hmat, kdy jsem měla pocit, že noha je už prostě totálschade. Nějak v tom křuplo a děsivě to bolelo.

Pak jsem týden nemohla chodit. Nadávala jsem si, že to snad není možné, aby byl člověk tak blbej, že s prasklýma meniskama dochází na thajskou masáž k nějaké prapodivné odbornici. Že to snad ani není možný!!!

Po měsíci koleno po dvou letech přestalo bolet.

Po dalším měsící jsem si jednou uvědomila, že BĚŽÍM na autobus. Nikoli se šourám či šinu... že BĚŽÍM!

Po dalším měsíci řekl ortoped, že teď to operovat nebudeme, protože nebudeme operovat nohu, která nebolí a je funkční.

Po dalším měsíci jsem ušla v Beskydech deset kilometrů. DESET!


Rozhodla jsem se paní poděkovat a vyhledala to pracoviště... a oni mi řekli, že paní už odjela. Že několik lidí zázračně uzdravila a odjela a nikdo neví, kde pobývá a vlastně se ani moc neví, jak se jmenuje.

Tak aspoň děkuju touto cestou.

Btw děti ne abyste to braly tak, že chirurgické výkony se mají odkládat!!!! Toto je individuální příběh o koleni a nejedná se o žádný všeobecně platný návod k zanedbávání lékařské péče!!!!

vše plyne

Někdy není moc co psát.

Život nějak plyne.

Se změnama, ale plyne nezadržitelně pořád dál.

Některý dobrý věci asi skončily.

Asi je dobré za ně poděkovat.


středa 16. července 2014

O hipsterech

Hipsteři.



Dnes z trochu jiného soudku.

Zitisko miluje hipstery. Všechno hipsterské. Celou tuto subkulturu.



Možná je to tím, že v ní vlastně žijeme, i když nevím, jestli jsme tedy přímo její součástí.

Chodíme do hipsterských podniků, kadeřnictví, obchodů, protože jsou tam fajn vyklidnění lidi.

Nikdy tam nikdo na Zitína nebyl hnusnej.

Například nedávno, v hipsterským obchodě s bižuterií a různejma drobnostma.

Zitisko tam pobíhalo a všechno zkoušelo a vytahovalo z regálů a já jsem ji stále napomínala, ať to nedělá, že to tam rozháže a co si tam pak počnou, a velmi vyklidněná slečna na pokladně mezitím darovala Zitínovi hipsterské zrcátko, aby Zitisko mohlo pozorovat, jak je krásné, což Zitína pochopitelně velmi potěšilo a přemluvila mne k nákupu hipsterských hodin na zeď, které sice nefungujou, ale jsou velmi nonkonformní.



Co to vlastně ti hipsteři jsou?

Nyní trocha sociální či kulturní antropologie, či jak to nazvat. Wikipedie praví, že pojem hipster se používá k označení mezinárodní subkultury, která se skládá převážně z lidí žijících ve velkých městech. Tato subkultura se označuje jako "mutující, transatlantická kultura spojující styly, vkus a chování" a hodně prý souvisí s indie a alternativní hudbou, nonkonformním odíváním (se zaměřením na vintage kousky), obecně dost nezávislými politickými názory, preferencí organického stravování a alternativním stylem života. Hipsteři jsou dle Wikipedie tedy něco jako mladí bohémové, obvykle docela dobře ekonomicky situovaní, kteří žijí jakýmsi trocha alternativním stylem života a trocha se i politicky či sociálně angažují a tak.



Termín hipster se používá od 90. let 20. století a hodně se používá od roku 2010. Členové subkultury se prý moc sami jako hipsteři neoznačujou, což chápu, protože z hipsterů si stále někdo dělá nevhodnou legraci, takže je lepší se od toho trocha distancovat.


Potud Wikipedie.

No nevím, asi není hipster jako hipster, brněnský hipster asi má trocha jiný charakteristiky než newyorský hipster, ale něco trocha podobný asi bude.



Průměrný hipster je tedy docela dobře situovaná osoba, která má nonkonformní politické názory, preferuje biojídlo a specifický oblečení a která se neoznačuje jako hipster.



Každopádně se hluboce opomíjí možný terapeutický potenciál této komunity pro děti i dospělé s autismem. Zde moje zásadní pozorování.

1) Hipsteři jsou totiž V KLIDU.

Když je člověk v klidu, nějaký autista ho nerozhodí, jenom proto, že něco rozhazuje z regálu nebo tak.

2) Hipsteři jsou dost angažovaní i možná trocha politicky orientovaní, tedy mají důležitější věci na práci, než nadávat dětem, že něco rozházely. Hipsteři sedí v kavárnách a probírají, alespoň občas, kam to s lidstvem spěje, a to jednomu vezme chuť ty kolem moc buzerovat.

3) Hipsteři dobře vaří. Když něco nemá být zelený, tak to udělají v jiné barvě, netrápí se tím.  A když nevaří, dělají to proto, že vařit NECHTĚJÍ. Zajímavý taky je, že jsou hipsteři dost fixovaní na svoje oblíbený podniky a lokace, což nápadně připomíná lidi s nějakým PAS problémem.... taky nejdou jen tak někam a to se Zitínovi děsně líbí.

4) Hipsteři jsou výchovně kreativní. Zitisko bylo několikrát nalezeno, jak s šátkem kolem krku sedí na trávě v přítomnosti několika vousatých a prapodivně oblečených lidí v parku a zachmuřeně přitakává závažné politické debatě, kterou tam vedla její hipsterská asistentka. A víte co, bylo to dobrý. Proč ne.



5) Hipsteři jsou velmi módně tolerantní. Velmi důležitý bod. Pokud na sebe navlečete oteplovačky po babičce, na krk uvážete turek z kroje a k tomu si vezmete výrazné brýle po dědovi, budete stále cool. Zitínovy módní kreace jsou v tomto kontextu naprosto mainstreamové.



6) Hispteři jsou pozorní. Obvykle věnujou čas svému okolí a věnujou mu i adekvátní pozornost. Když jste malej autista a něco se snažíte říct, tak vás poslouchaj. Aspoň potud moje zkušenost.

7) Hipsteři jsou zábavní. Docela dost toho vědí a uměj zabavit. Taky mívají dost dobrý výtvarný cítění nebo obecně citlivost vůči vizuálním vzorcům (např. se oblíkají do zajímavých vzorů látek) a to se Zitínovi hrozně líbí. Nejsou nudní.

No, určitě by mne ještě hodně napadlo.

Každopádně jsem dneska prošla kolem naší oblíbené hipster kavárny a říkám si, je to dobrý.

Je to prostě dobrý.

Dobrá subkultura.

Pro nás.

úterý 15. července 2014

O přátelích

Mám pár přátel.

Povětšinou starých přátel, čímž nemíním jejich věk, ale to, že je znám dlouho.

V poslední době jako by už moc přátelé nevznikali.

Jsou hlavně ti staří.

A nedávno při rozhovoru s dobrým přítelem jsem si uvědomila, že jednou z obrovských výzev pro přátelství je schopnost snášet štěstí toho druhého.

Přítel, který je schopen se radovat z radosti a štěstí svého přítele, je dobrý přítel.

Přátelství není jen o unášení toho špatného, je to i o unášení toho dobrého.

Závist už toho tolik mezi lidma zničila.

Mám svoje přátele moc ráda.