středa 27. května 2015

Pohoda

Nemohu se zbavit dojmu, že k navození pohody v domově je nutné VAŘENÍ.

Všechno se to motá kolem vaření.

Zitisko mele furt o vaření.

Nosí mi různé suroviny.

Zitínova nálada i její výkony ve škole jsou přímo závislé na tom, jak večer jí. Když má ty svoje teplá jídelka, je všechno prostě dobrý. Jak se najede na studenou kuchyni, Zitín vyhlásí stávku, přestane jíst a nastanou problémy.

Bohužel, suroviny začal nosit a podsouvat i Honza.

A tak vařím.

Naštěstí to nepovažuju za genderové zotročení, ale jakousi relaxaci.

Taky je to podobné práci v laboratoři, která mne vždycky bavila a teď už se tam málokdy dostanu, protože jenom sháním peníze, schůzuju a píšu abstraktní lejstra.

Právě teď se doma záhadně sama uvařila dvě jídla, jedno lepkové, druhé bezlepkové, a zavládla nirvána.

Zitisko snědlo kotlík leča a nyní leží, supí a usíná v postýlce.

Bohužel já také supím a usínám.

Honza nesupí ani nespí, ale taktéž vypadá spokojeně.

Jakýsi prvobytně pospolný pocit z toho je.

Faš na jitrnice

A náš včerejší příběh s kuchařskými vychytávkami má pokračování.

Sedím na obědě se svým kamarádem, tímto aspíkem, výborným dlouhoholetým kamarádem, mám ho moc ráda.

A vykládám mu, že Zitisko se dotazuje na FAŠ NA JITRNICE.

A víte co?

Podíval se na mne a říká: NO ALE FAŠ NA JITRNICE, TO NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE, NA TO POTŘEBUJEŠ TO A TO... A TAKY TOHLETO... A MUSÍ SE TO UDĚLAT TAKTO....ABY SE TO NEPOKAZILO!

A říkám: A ty víš, co je to FAŠ NA JITRNICE?

A on: No jasně!!!!

A začal vyprávět, jak se dělá správně steak z uleželého roštěnce nebo roštěnec z uleželého steaku, no vůbec tomu nerozumím.

Má neurotypická osobnost je z tohoto pohledu zcela nudná....


úterý 26. května 2015

O knihách

Zitisko je neuvěřitelný knihomol.

Sama se naučila číst čistě proto, aby se mohla vzdělávat.

Narativní záležitosti Zitína nebaví.

Maximálně jeví mírnou zálibu v básních.

Zitisko ovšem miluje encyklopedie.

Čte je jako chobotničky, už jsem to tu psala.

Čte a nasává informace.

Pak knihu odloží a jde nasávat z další knihy.

Nejdřív jsem jí dávala dětské knihy.

Dětské encyklopedie.

Teď už Zitínovi dáváme cokoli.

Zitín totiž vyžaduje permanentní intelektuální stimulaci a dětské knihy ho přestávají bavit.

Co se ovšem Zitína drží, to je vášeň pro recepty.

Chápu to.

Jsou to schémata, ale opatřená zajímavými obrázky.

Máme doma pár výpravných kuchařek a Zitín se nyní vzdělává.

Pochytila ovšem pozoruhodný kuchařský žargon.

Jestli to takhle půjde dál, nějaká michelinská hvězda naši rodinu nemine.

Dnes se mne Zitín dotázal:

1) JAK SE PŘIPRAVUJE FAŠ NA JITRNICE????

2) JAKÝ JE ROZDÍL MEZI SPOJKOU NA DEBRECÍNSKÝ A NA MAĎARSKÝ PÁREK?

3) JAKÝ NÁSTAVEC POTŘEBUJEME PRO MLETÍ VEPŘOVÉ PLECI PŘI VÝROBĚ DOMÁCÍ ŠUNKY?

4) CO JSOU TO TALIÁNI? JAKÝ ROZDÍL JE MEZI TALIÁNY A ŠPEKÁČKY?

Laskavý čtenář uzná, že bez adekvátního výcviku není běžný jedinec schopen kompetentně reagovat.

V Zitínových očích jsem klesla na úroveň bezobratlých, protože o faši toho mnoho netuším, a Zitín smutně odešel do pokojíčku dále studovat.

Za půl hodiny jsem to mírně vylepšila svou reakcí na Zitínovy úvahy o fetoplacentárním oběhu. Zitisko mi přišlo oznámit, že KDYŽ JE MIMINKO V BŘÍŠKU, MÁ V SRDCI ZKRAT! Ano, má. Ale ten zkrat se MUSÍ ZAVŘÍT HNED PO NAROZENÍ, NEBO MIMINKO UMŘE! Tak jsme si krásně chvíli povídaly, Zitisko s uspokojením konstatovalo, že krev matky a plodu SE NEMÍSÍ, a odešlo veselo spát.

V ruce drželo papouška z lega od tety Katuly a slastně odpadlo, zcela saturováno nabytými vědomostmi.

pondělí 25. května 2015

O rituálech rodičů

Je pozoruhodné, jak málo pozornosti se věnuje mírně podivnému chování rodičů dětí s autismem. Nebo jiných pečujících osob.

Třeba tomu, jak si tito rodiče vytvářejí vlastní rituály.

Ano.

Musíme si aktivně vytvářet vlastní rituály, aby tyto kolidovaly se Zitínovými rituály a tudíž abychom uhájili s Honzou nějaký vlastní životní prostor.

Proto máme několik rituálů.

Oběd.

Pokud to jen trochu jde, chodíme spolu obědvat. Je to jedna ze vzácných příležitostí, kdy mohu zjistit, co si Honza myslí, neboť mne Zitisko nezahlcuje informacemi z encyklopedií. Povídáme si nebo si v klidu přečteme noviny. Dává nám to myslím nesmělé vědomí nějaké svobody.

Poslední dobou tedy kvalita obědových dýchánků dosti upadla s těmi strašlivými nevolnostmi. Ale věřím tomu, že se to zas spraví a budu schopná jíst i něco jiného než hovězí vývar.

Profesionálové.

Toto je vynikající rituál. Zejména ve své absurdnosti. Pokaždé, když najdu někde v programu, že večer budou PROFESIONÁLOVÉ, tak to Honzovi oznámím. A potom se NIKDY NEDÍVÁME. Snad nikdy jsme se společně na PROFESIONÁLY nekoukali. Vznikají z toho vynikající absurdní diskuze.

Já: Dnes v 23.10! Profesionálové!
Honza: Skvěle!
Já: Budeme se dívat?
Honza: Ne! Jako obvykle!
Já: Skvěle!

Královsky se tím bavím. Myslím, že Honza taky.

Dalším rituálem je PŘÍPRAVA ČAJE BEZ JEHO PITÍ.

Až Zitín usne, připravíme si v kuchyni čaj a poté ho nevypijeme. Ale aspoň si chvilku povídáme.

Vzhledem k tomu, že s výjimkou oběda se ukazuje, že tyto rituály vůbec neplní tu nějakou objektivní funkci (díváme se na film, pijeme čaj), jde tedy asi spíš o ty metaděje kolem. Vykládání. Sdílení.

Tak si říkám, že to má možná Zitín podobně. Že na těch svých rituálcích taky lpí z podobných důvodů. Abychom to s ní sdíleli a byli si s ní blízko.


neděle 24. května 2015

Pohádka o dracích

Zitisko po půl roce chození do výtvarného kroužku přestalo kreslit.

Úplně.

Poslední měsíc doma nenakreslila žádný obrázek.

Taky říkala, že se jí tam děti dost smějou a podobně, schovávají jí oblečení, oblíkají si ho na sebe, parodujou ji a podobně.

Tak jsme se před měsícem rozhodli, že na to kašlem a že Zitisko začne místo toho chodit dvakrát týdně na tanečky.

Neberte to jako žádné dojímání sám nad sebou. Nedojímám se nad nebohým Zitínkem, kterého zlé odporné ostatní děti trápí. Ani si vlastně nemyslím, že někdo chce Zitína trápit. Jenom vždy zvažuju, zda něco má/nemá cenu. Chodit do výtvarky, kde se mně posmívají a navíc se bojím, že udělám všechno blbě, asi nemá cenu. A to je celé. Ale výtvarka je to dobrá a děcka jsou tam strašně šikovný.

Hlavní indikátor ale nejsou ty děti a Zitínovy stížnosti.

Hlavní indikátor je, že ji nebaví ta základní činnost, kvůli které tam chodí.

To mi přišlo blbý.

A hle.

Minulý týden se objevil na stole Gurča s Vuržou.

Dnes seriál o masožravých/býložravých dracích. Je epesní, brzy ho sem dám!

A Zitisko ještě vyhrabalo toto, co myslím nakreslilo minulý týden ve škole.

Je to vlastnoruční pohádka o dracích.

Zitisko se po tom měsíci klidu opět začíná zavírat do pokojíčku a vytvářet tam výtvarná díla.

Místo výtvarky chodí tancovat a zdá se mi to tak nějak lepší všechno.

Zrovna u toho malovaní a kreslení.

Ať si to Zitín provádí, jak chce.

Ať si kreslí co chce a kdy chce.

V životě jsou věcí co MUSÍM a věci  CO MŮŽU. MUSÍM chodit například do školy. Ale volný čas MŮŽU trávit tak, jak je mi to příjemné.



sobota 23. května 2015

Gurča s Vuržou!!!!

Na své sliby nezapomínám!

Bohužel, Gurča s Vuržou byli podrobeni demontáži.

Stala se z nich hromada legových kostek.

Ale podařilo se mi ukořistit PLÁNY A NÁKRESY.

Takže nadvodní ponorka GURČA.


Moc nadvodně teda nevypadá, ale je z definice nadvodní.

Povšimněte si i překrásně vyvedených PRUŽIN, PAŘÁTU A PĚSTÍRNY MOŘSKÝCH ŘAS na hřbetě GURČY.
Vpravo dole je VYKOPÁVAČ a pod ním samostatné rameno s vrtulí.

To vlevo dole je žralok, kterého to nasává do systému.

Nyní podvodní auto VURŽA.

To zvíře vlevo dole je želva, kterou jakési rameno umísťuje na POUŠŤ.

Vlevo nahoře jsou OČI.

Na střeše je PĚSTÍRNA ROSTLIN.

A vpravo je FRÉZA.

Uznejte, že je to velice praktické.

Takové auto s frézou, pěstírnou rostlin a umísťovačem želv na poušť by se mělo více rozšířit!

úterý 19. května 2015

O módě

V posledních dnech se mne asi tak polovina obyvatel Brna a přilehlých obcí (asi v dobré víře) otázala, zda si připouštím, že by Cyril mohl mít autismus (ano, připouštím).

Ale řeknu vám přátelé, budu to řešit, až to nastane.

Prostě nemám sílu ani chuť žádné tragédie řešit prospektivně.

Třeba nenastanou.

Potřebuju nějaké normální vjemy a myšlenky.

Již včera jsem se proto zaměřila na svou garderóbu, která je v dosti zoufalém stavu.

Říkám si, vyberu si nějaký kousky, co teď můžu nosit.

Vybrala jsem si jedno olezlé triko a jedno ještě olezlejší menší triko.

Hm.

Tak si říkám, podívám se do nějakých obchodů.

Obcházet obchody ve stádiu vrcholící nevolnosti není teda dvakrát.

Ale ten výběr, to snad bylo ještě horší než ta nevolnost.

Vidím to následovně.

Pořídím si několik kvalitních pytlů na brambory a vyrobím z nich slušivé oblečky.

Představuju si to asi takto:

Z většího detailu si představuju, že budu vypadat asi takto:

Bohužel, výrobci nejsou srozuměni s tím, jak ženy chtějí vypadat.

Ne, došlo zde k vážnému nedorozumění.

Vše, co jsem v obchodech objevila, vypadalo asi takto:

Nebo takto:
V případě luxusních obchodů, kam jsem zašla ze zvědavosti, zda budou mít stejné hrůzy jako v dostupnějších obchodech, to potom vypadalo asi takto:

Myslím, že poslední model je obzvláště slušivý a praktický, protože si z něj po skončení těhotenství můžete ušít třeba duchnu, závěs nebo kostým krále bramborových lidí na karneval.

Navíc přípravou nestráví člověk zbytečně mnoho času, prostě vystřihnete do pytle díru a zbytek se nějak poddá kolem, a dá se to vydávat za úmysl a nedbalý šarm.

Nic no.

Když to nevyjde s bramborovými pytli, mám plán B.

Krabice!