čtvrtek 23. října 2014

Zitin malířkou


Zitisko začalo chodit na výtvarku. Krom jiného. Je to ÚŽASNÝ.
 

Jsem hrozně šťastná, že se najdou lidi, co do svého ateliéru vezmou mírně podivné dítě s názorem "v tom dítěti je hrozný zmatek! to musí ven!"
 

Zitisko miluje kreslení. A oficiální ateliér vidělo dneska poprvé.
 

Jsem šťastná a hrdá.
Že to zvládá.
A taky jsem vděčná. 

středa 22. října 2014

Robot

Stal se ze mne robot.

Na vaření večeří, praní prádla, psaní úkolů a vodění do zájmových aktivit.

Cítím se asi takto:


Robot by si rád vyrazil z kopýtka, třeba takto:


Bohužel, to robot nemůže provozovat, protože v praxi dělá toto:


Robot navíc chodí do práce, kde ho řídí jiní roboti:


A tak mu nezbývá, než:
Ne oprava:

Ne, oprava:









úterý 21. října 2014

Mononoke

Večery trávím různě.

Kupříkladu dnes.

Už asi pátou hodinou doháním nějaké resty z práce a jsem z toho pěkně otrávená.

Ale těším se, protože přes všechny ústrky všedního dne na mne večer čeká zábavička.

Zábavička v podobě sledování ujetých artových filmů či japonských seriálů.

Např. Mononoke.

Neplést s princeznou Mononoke, to je něco úplně jinýho!

Mononoke je jakási série japonského anime kříženého s gestalt psychoterapeutickými úvahami na základech japonské mytologie.

Mononoke je jakýsi duch, kterého přichází Medicine Seller vymýtit.





Pokud jste slabší povahy, bojíte se, či běžně omdléváte, tak se na to ani nedívejte.

Po prvním dílu jsem asi tři hodiny v noci vytřeštěně hleděla do tmy.


To na obrázcích je Medicine Seller, někde jsem vyčetla, že to líčení obličeje a pod je mystické ztvárnění ducha lišky dle japonské mytologie.

Medicine Seller je taková liška.


JJ ohromně se mi to líbí.

Sice pak nespím a mám z toho posttraumatickou stresovou poruchu, ale zase se dozvím trocha o způsobu uvažování v Japonsku.

Taková moje večerní chvíle pro sebe bych řekla.



neděle 19. října 2014

Nebýt sám

Je hezký nebýt na to sám.

Na autismus myslím.

Je hezký mít to komu říct, co člověka trápí.

Zvláště když druhá strana vnímá.

Je hezký moci si někdy odpočinout.

Je hezký, když to ten druhej na chvilku vezme na sebe, když je vám třeba špatně, uloží dítě a uvaří vám kafe.

Je to prostě hezký.

Žiju dosti okamžikem a nejdelší prognózy dělám na týden dopředu.

Nečekám, že něco ohromně krásného ke mně dorazí v budoucnosti.

Spíš očekávám v budoucnosti katastrofy a říkám si, že teď je to až moc dobrý a určitě tu nastane outbreak eboly a zachvátí nás islamisté a bude po nás.

Ba co víc, možná je to teď úplně super, jenom o tom nevím?

Takže si toho TEĎ vážím.

Lidi v autech



 

sobota 18. října 2014

Náhodné momenty se Zitínem...

Někde jsem to četla a přijde mi to jako dobrý nápad...

zde jsou některé náhodně vybrané momenty se Zitul, možná nejsou úplně náhodné, spíš takové běžné a obyčejné a chtěla bych je sem dát proto, abych trochu zaznamenala, jaké Zitisko v současnosti je....

1) Ležím ráno v posteli a Zitisko přibíhá, sedá si vedle mne s knížkou NA STAVBĚ a začíná předčítat... rukou se mi snaží otevřít oko.... předčítání prokládá slovy: "klid!!!", "nemluv!!", "mami nespi!!!" a podobně....

2) Zitisko má prapodivnou vyrážku, mírně se obáváme neštovic... Zitisko zachytí slovo "neštovice" a začíná recitovat dlouhou pasáž z knihy Larrouse pro nejmenší o očkování... závěrem oznámí, že neštovice se nesmíme škrábat a proti nakažlivým nemocem nás chrání očkování... a Zitisko se vždy ještě ujistí, že je očkováno....načež začne pasáž o očkování vykládat znovu... a znovu... a znovu...

3) Zitisko stojí v kuchyni a zpívá příšerně falešně song "What's in my baaaaaaaag?????"... a znovu a znovu a znovu a znovu... Po dlouhém přemlouvání svolí ještě ke "Běží liška k táboru...".

4) Dávám Zitína do vany, dodržuju přesný postup umývání... Zitisko je unavené, ale veselé a spokojené, ale pak začnu spěchat a mírně se odchýlím od zaběhnutého postupu a Zitisko začne kvílet, je to strašlivé kvílení, hrozně hlasité a děsivé... Snažím se ji pevně uklidnit, ale úplně to nejde, Zitul je už asi unavená, takže kvílí a kvílí, dokud ji nevytáhnu z vany a potom zase kvílí, z obavy, že ji neučešu jejím hřebenem, ale nějakým jiným debilním svým.... Stojí a vypadá hrozně nešťastně, má velkou úzkost a říká, že má "hřebenový autismus"... vlásky dočesávám správným hřebínkem a Zitisko se opět uklidňuje...

5) Zitule sedí v pokojíčku a kreslí. Přitom si předříkává řady slov... "hotel!", "pokoj!", "ubytování!", "rezervace...."... vydrží to dlouhé hodiny a slova říká v přesném sledu... jsou to fragmentu češtiny pro cizince a různých logopedických aplikací na iPadu...

6) Jdeme na návštěvu. Vím, co bude následovat. Zitisko se stydí. Schovává se. Rodina je zklamaná, na Zitína se těšili a Zitisko nahlas hlásí, že chce jít domů... Pak oznámí, že ji to NEBAVÍ... ŽE JI NEBAVÍ NÁVŠTĚVA. Snažím se to nějak vysvětlit, ale všeobecnému zklamání zabránit nedokážu... Vždycky je to stejný. Vždycky.

7) Přicházím z práce, Zitisko je doma s asistentkou. Otevřou se dveře a já volám: "Ahoj, Ziti!". A Zitisko přibíhá, objímá mne, pusinkuje a povídá nějakou hlášku... Vykládám si s asistentkou, jak to ten den šlo, jaké byly potíže, a Zitisko skáče na posteli v obyváku... vždycky jde skákat na postel... skáče a třepe ručkama a já říkám: "Ziti, ty máš radost???" a Zitisko povídá "Já se těším!" a já na to: "A na co se těšíš?" a Zitisko: "Na Vánoce!". Konverzace probíhá skoro vždy takhle...

a z takových drobných momentů je vlastně poskládáný celý den...



čtvrtek 16. října 2014

O horečce

Není to tak dlouho, co jsem psala o tom, že auti symptomy se u Zi výrazně zlepšují při horečce...

a hle: http://www.iflscience.com/health-and-medicine/chemical-extracted-broccoli-sprouts-may-help-ease-autism-symptoms....

Už se na tom pracuje!