pátek 18. dubna 2014

Praha

Zitisko se podívalo poprvé v životě do AKADEMIE VĚD.

Byla jsem tam na soutěži, o níž zatím nevím, jak dopadla.

Základní zážitek z daného dne nebyla ovšem soutěž, ale budova Akademie věd.

Je to zvláštní místo.

Tiché, zádumčivé, inspirující.

Zitisko s Honzou hodinku čekali, až dosoutěžím.

Čekali v knihovně a dívali se na vykládaný strop a Zitisko nasávalo atmosféru a bylo moc šťastný, že se mnou a s Honzou jelo.

Vzali jsme sebou Zitína jednak proto, že Zitisko neměl kdo pohlídat, jednak proto, že stále věřím, že to pro ni může být stimulující, když se podívá na nová místa, takže jsme žádné hlídání vlastně ani moc nesháněli.

Líbila se jí i jízda vlakem... Na Zitína už máme s Honzou svoje metody a když hrozí dekompenzace, zasáhneme, takže cesta proběhla naprosto hladce... když si vzpomenu, jak Zitisko ječelo při první cestě vlakem... tentokrát to byla roztomilá žabka, co se těší do Prahy.... musíme mít vždycky sebou: a) nějaké odporné sladké pití, co normálně nekupujeme, b) časopis Méďa Pusík, c) banány. Dále jsme sebou měli tři malá plyšová zvířátka, netopýra, lemura a žraloka, což Zitína naprosto trankvilizovalo.

Zitisko má rádo vzdělání a kultivaci.

Galerie, akademie věd, univerzitní kampus, Zitisko má všechno rádo.

Jsou to chrámy lidského ducha, Zitisko to nějak chápe a cítí se v tom dobře, aby taky ne, když to tři generace před ní otiskly do jejího epigenomu, každopádně je to moc hezký, vést malou holčičku za ruku do Akademie věd a ukazovat jí tam sochy lvů... českých lvů... dívat se na vykládaný strop....  a potom jít na vynikající zákusek s pistáciemi do naší oblíbené pražské kavárny, kam vždy chodíme, když jsme v Praze... dali jsme si velké jídlo a dort...:-)

Chtěla bych, aby si na to Zi jednou vzpomněla, až bude velká, že jsme tam byli...v té akademii... za ruku s mámou a Honzou... a že to bylo krásný....aby měla ráda vědu třeba.... a kdyby ne, aby si vzpomněla na ten hezký den....prostě výlet a pistáciový zákusek...


pondělí 14. dubna 2014

Loupáčkový příběh


  Zitisko si vymyslelo důmyslný plán.

Nejdřív jsme zakoupily knihu a Zitisko zvolilo recept. RECEPT. Loupáčky!

Neznám nikoho, kdo by kdy doma kdy pekl loupáčky...

Ale Zitisko mne již mnohému naučilo....

Základní pravidlo praví, že loupáčky můžeme péci pouze V NEDĚLI.

 Počkaly jsme tedy do neděle....

 Nakoupily jsme všechny náležitosti...

Připravily spolu těsto...

Zitisko se nadchlo a velmi pomáhalo....



Započaly jsme s přípravou dle plánu, který určilo Zitisko.

Všechny ingredience jsme kupodivu fakt zajistily...

kromě maku....

mák je ovšem KLÍČOVÝ

Zitisko začalo šílet...


Ale napadl mne spásný nápad posypat loupáčky tmavým cukrem...

Zitisko bylo spokojeno....

a z cukru se udělala luxusní karamelová krusta...

 

Loupáčky nevypadají jako z obchodu...

Ale chutnají skvěle!!!!

Mám radost:-)))
 


Dodržely jsme při pečení všechny rituály (neděle, speciální zástěra pro Zitína, speciální mísa na mísení těsta, speciální nástroj k potírání těsta vajíčkem... tmavá posypka....)

A Zitína to vysloveně potěšilo.

A mne taky, protože v případě zhroucení okolní infrastruktury bychom nezůstaly bez loupáčků.... 

pátek 11. dubna 2014

Komiks!

Děkuji přátelé, co jste mi na dálku poslali energii, zdá se, že to zabralo!

Zitisko dnes vypadá o něco lépe a hlavně před chvílí začalo KRESLIT!!!

Zde obrázek.

Legenda: Obrázek demonstruje nebezpečnost ALKOHOLTESTERU, jelikož toto zařízení odsaje člověku z hlavy BUŇKY, lépe řečeno MOZEKBUŇKY a uchovává je pak v separé zásobníku (nahoře).





Uprostřed řez člověkem, který požil alkohol a nyní se měří.


čtvrtek 10. dubna 2014

O tom, jak se nenudím

O tom, jak je Zitínova rovnováha křehká, jsme se přesvědčili před několika dny.

Ve školce došlo k podstatné změně. Paní učitelka, kterou měla Zitule moc ráda, odešla pracovat do jiné školky blíže svému bydlišti a do naší školky přišla paní učitelka nová. Včera se za dětmi stavovala, aby je pozdravila, Zitisko si ovšem zacpalo uši a dívalo se jinam, z čehož usuzuju, že je na paní učitelku děsně naštvaná, že paní učitelka odešla.

Zároveň s touto politováníhodnou událostí přestali v obchodě, přes který ráno chodíme do školky, prodávat Zitínovo oblíbené pitíčko. Zitisko ráno tím pádem nepije, protože NIC jiného nepozře, ani kdybych se na hlavu stavěla.

Nastala tragédie přímo antických rozměrů.

Zitule se ve školce všechny snaží všemi dostupnými prostředky přesvědčit, že pro školní, jakožto i předškolní docházku není způsobilé.

Ve školce je spousta problémů.

Vyrašil ekzém.

Zitisko odmítá jíst.

Zitisko odmítá spát.

Zitisko odmítá dělat věci, které dělalo rádo.

Prostě všechno je špatně.

Dnes poprvé jsme tento týden docílili klidného večerního usnutí.

Malý úspěch, ale potěší.

Potřebuju ENERGII, potřebuju SÍLU....