středa 19. listopadu 2014

O správném životě

Přemítám, že se neustále snažím dělat věci, co jsou jakože správné.

Je správné chodit do práce.

Panuje obecný konsensus, že je to tak dobrý.

Je správné starat se o děti.

Protože jinak by se asi nedožily dospělosti a to není správné.

Je správné chodit na třídní schůzky.

Je správné jíst zeleninu.

Je správné nejíst mnoho obilovin, když jste autista, a proto je správné sehnat bezlepkové náhražky.

Taky je správné, aby dítě sportovalo.

Aby se věnovalo  umělecké činnosti.

Je správné se učit.

Je správné mít všechny školní pomůcky.

Je správné se umývat a umývat si i hlavu a stříhat si nehty.

Taky je správné odpočívat, ale to se tam nějak nevlezlo.

Ale vůbec netuším, kde je prostor na věci, které správné nejsou.

Které jsou bláznivé, ztřeštěné a možná i hloupé a neprozíravé a komplikující.

Kde je prostor na nějaké blbosti?

Nechci skončit jako správňák Ackermann.

Viz zde.

https://www.youtube.com/watch?v=dhxKDi0rlQw

Chtěla bych jít dělat nějaké blbosti, třeba vzít kameru a natočit nějaký film, teda aby ho Katul natočila a já do toho hemzala a taky udělat nějaký fotopříběh a to nejlépe tak, abychom tam všichni vypadali velmi skvěle.

A tak.

Něco ujetýho nenormálního, co nemá vést k žádným měřitelným výsledkům.


úterý 18. listopadu 2014

O roztržení dítěte

Proběhla schůzka na OSPOD.

Hm.

Cestou domů jsme se stavili na kávu a na kakao pro Zitína a Zitul zde začala eminentně kvílet a kňourat a kvílení pokračovalo až do doby návratu domů, kdy se konal ještě jeden apartní kvil na téma "chci se dívat na televizi".

Pak se napila, snědla jablko a uklidnila a teď sedí v pokojíčku a zpívá si své oblíbené písně beze slov....

Někdy bych Zitína tak trochu přetrhla.

Je to můj jediný potomek, kterého nade všechno miluju, ale ten kvil, ten je příšernej.

Příšerný manipulativní kvil, jehož cílem je přinutit matku, ať KOUPÍ HRAČKU. PROSTŘEDNÍ. NE MALOU. PROSTŘEDNÍ.

Nevím, co to má společného s autismem, asi nic.

Nebo možná jen tu vytrvalost.
Zdá se mi, že Zitul kvílí dýl než kvílí jiné děti.

Více a důrazněji.

Třeští mi hlava a jsem ráda, že máme zavedenou vynikající instituci zvanou POKOJÍČEK, kam můžeme princátko odeslat.

Navíc je byt výborně dispozičně řešen, takže vzteklé kvílení ze Zitínova budoáru a požadavky na audienci u královny s cílem donutit matku, aby KOUPILA HRAČKU, na chodbě zanikají, a do obyváku se dostávají již jen mírné ozvuky...

Většinou sem podobné historky nepíšu, ale dneska si to dovolím, jako jistý ventil.

OSPOD

Milá instituce.

Piju kafe a sumíruju si myšlenky.

Nechce se mi tam chodit a vlastně ani nechápu, proč tam mám jít.

Nebo to možná nechci chápat.

Ale předvolání je předvolání.

Taky tam nejdu poprvé.

Tak mi držte pěsti.

Zitul je ve škole a já na ní myslím a představuju si, jak sedí v lavici a směje se.

Mazlík.

Myslím na ni a těším se, až přijdu domů a Zitul pořádně obejmu a nepustím.

A nesmírně děkuju všem, kdo mi pomáhají.

pátek 14. listopadu 2014

Fantomas

Ano vážení, přesně ve 20:30 vystoupí Fantomas.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/214411058321114

To s tím vařeným neberte vážně.


čtvrtek 13. listopadu 2014

Integrace - jak to jde

Průběžné info o průběhu integrace Zitul: je to skvělý!

Zitisko školu miluje. Myslím, že ji velmi vyhovuje hodnoticí systém s použitím známek... Zitisko jasně chápe, jak je to odměňování strukturovaný... Asistentka se navíc přesadila od Zitul dál, takže Zitisko teď sedí samo s milovanou holčičkou a vypadá to, že jí to vyhovuje, žádné hroucení ze vzdálení asistentky zatím nenastává...

Zitisko je místy asi trošku mimo, ale školu má moc rádo a asi má ráda i děti, na což usuzuju podle toho, že o nich doma mluví a používá jejich jména, nikoli singulár "děcko" či plurál "děcka".

Když jsem se šla podívat na výuku v den otevřených dveří, přišla jsem si jako v Bradavicích!

Vypadalo to tam asi takto:





Děti vypadaly asi takto....




Každopádně se mi zdá, že kolem hlavy slečny učitelky se začíná rýsovat svatozář...


středa 12. listopadu 2014

Kosminci

Zitisko si vymyslelo nové postavičky a říká jim KOSMINCI....a kreslí o nich různé příběhy...

úterý 11. listopadu 2014

Skříň

Sedím na posteli a koukám do tmy. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, obecně dost neveselých, které mne nenechají usnout.

Říkám si, no co. Tak beru do ruky mobil a začínám si tam surfovat, krom toho také procházím své oblíbené britské zpravodajské servery.

Pak se přihlásím na aukro a prohlížím si nábytek, než začnu jaksi usínat. Ale prohlížím dál... kategorie RETRO, ideální...

Ráno jsem se vzbudila s pocitem, že jsem něco provedla. Ano!!!!

Ano, vážení.

Koupila jsem ve dvě v noci SKŘÍŇ!!!!

Originál z padesátých let. Halabala! Dveře z kořenice! A chrom!!!

Ale nevím proč????

Proč skříň a proč takhle v noci???

Matně si vybavuju, že na té fotce se mi ohromně líbila.

Ráno se mi to bohužel rozleželo.

Kam tento klenot dáme, když nemáme v bytě žádné volné místo?

Navíc tu skříň vůbec nepotřebujeme!!!!

Ach.

Neznám nikoho jiného, kdo by impulzivně nakupoval SKŘÍNĚ.

Impulzivní nákup oblečení a šminek, to ano, ale SKŘÍNĚ????

No nic.

Musím se vzchopit.

Beru do ruky krumpáč a začínám kutat díru k sousedům, kam tento skvost od Jindřicha Halabaly umístíme.