středa 20. srpna 2014

Kontemplativní II

Zitul stojí u stolku a vystřihuje už asi pátou hodinu (bez nadsázky) zvířatka, která potom lepí a tvoří z nich nějaké útvary.

Zvířatka si hrají a poskakujou a k tomu říkají: "trajekt odjíždí ve tři", "cikáda cvrčí na louce" nebo "no tak dobře, tak jsem třeba hovnivál, tak třeba jsem!!!!!". Taky si poroučejí "stůl u okna prosím", "jídlo BEZ BUJÓNU prosím" a "nealkoholické víno".

Pozoruju to a říkám si, proboha co tomu mému dítěti běhá v hlavě.

Co se to tam uvnitř děje.

Chtěla bych to vědět.

Včera jsme šli po ulici a já nějak říkám, že mi není dobře, že jsem unavená.

A Zitul na to: "a běžet dál už nemůžete? U mne je to pro vás malý...."

To je hláška z již dříve zmíněné pohádky O orlech a hovniválech.

Jakože vlastně si rozumíme, ano, řekla jsem, že jsem unavená a Zitul na to reagovala hláškou, kterou někdo pověděl hodně moc unavenému zající. Zitín se asi domnívá, že je to taková krajová zvyklost si to tak říkat.

Někdy mám strach, co bude, kupříkladu teď, týden před začátkem školy, začínám mít fakt velký strach.

Jak Zitisko ve škole přežije. Jestli to vůbec bude chápat, co se tam dělá. Jestli ji budou mít rády děti tak jak ve školce, kde to bylo naprosto bezvadný. Jestli se nebude bát. Jestli dokáže světu ukázat, co je uvnitř.

A taky jestli já zvládnu zajistit všechno, co bude potřebovat, rozpustit všechnu úzkost, přitulit, být opora, teplá vřelá pevná maminka, ke které se dá rozběhnout a schovat se u ní, ale která člověka taky trochu do toho zlého světa venku povystrčí a dodá mu odvahy na to, na co by třeba sám odvahu neměl.

Pomalu balím věci na cestu domů. Celkově vzato, přes všechna kvílení a všechny trable to tu bylo skvělý.

Otázka je, jaký to bude doma.

úterý 19. srpna 2014

Štěstí

Právě teď jsem šťastná. Musím si to sem zaznamenat, abych na to posléze zas nezapomněla...Zitisko dnes řeklo pár zbrusu nových vět. Pokouší se malinko zmateně převypravět mi Werichovu pohádku O orlech a hovniválech, kterou Zitisko poslouchá na dobrou noc a kterou si značně oblíbilo. Mně teda přijde děsivá. No. Přihodily se hezké věci. Jsem šťastná.

Zitin na cestach

Nejde mi počítač, tak jsem odkázána na mobil. Tedy krátce. Zitul za poslední dny viděla i přes svůj výrazný odpor jezera, moře, hrady, vodopád...jde to všechno ztuha a chce to velkou výdrž. Utěšuju se nicméně, ze to nějak stále jde. Každý výlet zahajujeme kvílenim....Dneska máme relaxační den bez výletů...Zitisko poskakuje a hemzá...a kvílí...

sobota 16. srpna 2014

Měly bychom zůstat v kontaktu

Připravuju kávu v džezvě, poprvé v životě.

Nouze naučila Dalibora housti a zdá se, že káva z džezvy může býti lahodnější než vobyčejnej turek.

Zitisko mezitím dovedlo k dokonalosti iPadovou lingvistiku.

"Měly bychom zůstat v kontaktu maminko!"

"Jak se s tebou mohu spojit?"

A opakuje to pořád dokola, přičemž občas to proloží větou "Trajekt odjíždí ve tři" nebo "Stůl pro dva prosím!" či "Můžu se utábořit?".

Směju se a říkám: "Jedině telefonem!!!"

Zitisko je spokojeno.

Džezva bublá a něco se v ní děje.

Venku chodí lidi a svítí slunce.

Je líné sobotní ráno a nám je dobře.

Nevadí, že jsme v hlubokém vnitrozemí a bez trajektů.

Nějak si rozumíme.


čtvrtek 14. srpna 2014

Prší

Prší a prší

Autismové smutnění

Venku vytrvale už asi osmou hodinu prší.

Koukám ven a rozhoduju se, zda se půjdu se Zitínem potopit do místní ulice.

Moc se mi nechce.

Ale Zitisko zoufale potřebuje ven a pohybovat se.

Včera jsme měli auti den.

Zitule to nazvala AUTISMOVÉ SMUTNĚNÍ.

Autismové smutnění se projevuje tím, že si Zitule v nestřeženém momentu vzala černý fix a nabarvila si zuby a jazyk z neznámého důvodu na černo, takže zbytek dne jsme si užili spoustu legrace při drhnutí jazyka a zubů a při zjišťování, zda tyto fixy byly toxické, co obsahují, a jaký vliv na zdraví dítěte to celkově může mít.

Pak se Zitul pokusila sníst plastový kelímek.

Možná to je celý protest proti tomu, že prší a pršet NEMÁ, PROTOŽE CHCEME JÍT NA HRAD.

Tyhlety události měly za následek, že jsem upadla do deprese.

Náš doprovod to bere s přehledem a klidem.

Vyřešili jsme to četbou.

A vskutku, při šesté kapitole z Hesseho Narcise a Goldmunda Zitisko dokonce i usnulo.