sobota 20. září 2014

Komiks

Pro všechny příznivce zitinovych katastrofických komiksů

Netopýr

VW. Das AUTO

Myslím, že Zitín nemá rád značku VW.

Aspoň soudě podle dnešního nálezu.

Fakt mě to hodně pobavilo.

Chudák Opička Blu.

Jede si upíkem na výlet za svými kamarády a není ji to nic platné.

Protože potřebuje POŘÁDNOU KÁRU a tou je podle Zitína pouze značka BMW.


středa 17. září 2014

Integrace

Zdá se, že momentální zásadní překážkou Zitínovy integrace do školy a obecně normálního života je v současnosti to, že její matka nechápe zadání úkolů pro první třídu.

Přitom se tak snažím!!!!!

Pravda, zatím příliš nerozlišuju mezi "zakroužkujte" a "vybarvěte", jelikož mi obojí spadá do kategorie "rozpoznej a označ".

Ale pracuju na sobě!!!

Každý večer hystericky procházím učebnice a hledám zadání úkolu!

Je to smutné.

Tolik snahy, tolik vysokých škol. Tolik úsilí. A nakonec nezvládnu pochopit úkol pro prvňáky.

Doufám, že se to nikdy nedozvědí moji vysokoškolští studenti.

Že je učí pedagog, který nepozná rozdíl mezi "vybarvi" a "zakroužkuj".

Kde by byla moje autorita!

Ach.

Musím s tím něco dělat.

Asi si koupím paralelní sadu knih a budu postupovat společně se Zitínem.

Pěkně od začátku.

A Zitisko bude říkat svoje oblíbené výroky "maminko, ty to ale FLÁKÁŠ!" a "maminko, musíš se SNAŽIT" a taky "NELÍTEJ PO TŘÍDĚ A NA CHODBĚ MAMINKO".

Zitisko dneska jenom září a sděluje mi, že MILUJE školu.



pondělí 15. září 2014

Voči

Není to tak dlouho, co jsem tu psala o podivných Zitínových očních pohybech.

Tedy, za posledních pár měsíců jsme si daly se Zitul adrenalinovou disciplínu zvanou NÁVŠTĚVA OČNÍHO.

Tímto moc děkuju paní Němcové, která nás nasměrovala na specialistku, která Zitínovi změřila očka na přístroji, který nevyžaduje dětskou spolupráci, a naměřila tři dioptrie.

Specialistka doporučila návštěvu očního, jelikož sama brýle nepředepisuje.

Pak následovalo neuvěřitelné martyrium zvané "SHÁNĚNÍ LÉKAŘE OCHOTNÉHO VYŠETŘIT ZITÍNOVI REFRAKČNÍ VADU JINAK NEŽ V OFTALMOPLEGII". Tedy bez rozkapání. Představa rozkapaného Zitína, který má paniku, že umírá, mi není příjemná.

Nakonec se postupy, které se nejspíše hodí do seriálu "Jistě, pane ministre", podařilo sehnat lékaře, co lékaře, profesora!

Ten změřil očka a vynesl jasný verdikt, jsou potřeba BRÝLE!

A asi navždy.

Zitisko se už tři týdny těší na brýle, no asi místy moc nevidí.

Má speciální čočky, takže jsme pořád čekaly na skla.

V pátek jsme šly brýle vyzvednout, ale skla nebyla zabroušena.

Ale dnes jsme byly úspěšné!!!!

Zitisko je nadšený, pořád se prohlíží a směje a říká mi, že svět je PŘÍSNÝ.

Asi tím myslí přesný.

Přesný svět.

Pozoruhodné na tom je, že na Zitínovi nelze refrakční vadu naprosto nijak poznat. Prostě dle svých slov vidí perfektně, hlava ji nikdy nebolí, všechno je skvělé, jenom místy koulí očima, zaklání hlavu a vypadá u toho velmi podivně, ba přímo postiženě.

Ano, na to koulení očima říkal prof. očař, že to není žádný neurologický příznak autismu, ale kompenzační chování dítěte, který už pár let pořádně nevidí.

A pak se v tom vyznejte.

Nebýt mé urputné umanutosti a paní Němcové a ochotné optometristky a hodného profesora by bylo Zitisko bez brejlí dalších tisíc let. Protože všemi optotypy na preventivních prohlídkách vždy prochází... anebo se nedělají pořádně, protože Zitín místy nespolupracuje...

takže voila! Malý brejlíku, tak ať dobře vidíš!

neděle 14. září 2014

Skála

Stojím u skály a pozoruju Zitína, jak se snaží přelézt malou průrvu.

"Ziti, čelem ke skále!"

Zitín kouká jak zjara.

"Ziti, používej ruce!"

Napadá mě, že je to na Zitína moc, že se bojí.

Můj doprovod je jiného názoru.

Zitisko je zjevně taky jiného názoru, protože přes všechen strach se na skálu prostě hodlá vydrápat, i když jde o drápání asi tak tři centimetry nahoru.

Zitisko nemá moc kam spadnout, ale paralyzuje ho strach z toho, že se dotkne studené skály. To je ten problém. Koordinace končetin taky mírně vázne. Zitín se snaží použít zaráz všechny končetiny nebo ani jednu. Hipsterský obleček umocňuje trudný dojem ze Zitínova lezení. Zitisko vypadá, že vylezlo z kavárny a někdo ho přesadil na skalní hřeben, kde Zitín mazaně vyčkává, až ho někdo přijde zachránit, což se neděje a Zitisko je z toho rozmrzelé.

Ale rozmrzelost není dobrý slovo. Zitisko je odhodláno bojovat. Jenom se musí aktivizovat.

Pak se Zitisko rozhodne to překonat.

Přijímá podanou ruku a přeskočí přes průrvu. Přeleze přes nízkou římsu. Čelem ke skále.

Dnes jsme ušli 12 km, z toho tak jeden kilometr po skalním hřebenu.

Zitisko nekvílelo. Má to ozkoušeno a ví, že to k ničemu není, že výlet stejně bude.

Teď leží jak veselý andílek, růžolící, spokojená, šťastná a před usnutím vesele tvrdila, že je MALÝ HOROZELEC.

aneb lezeme na Kavkaz doslova a do písmene.... hyperprotektivní matka, autítko a zážitkový pedagog

sobota 13. září 2014

Děkuju za komentáře!!!

Přátelé,

děkuju za všechny milé a podpůrné komentáře, moc mne to těší, když napíšete, i když nestíhám moc individuálně odpovědět a poděkovat.

Jste moc hodní, díky!!!! J